Letem rokem 2010
Když jsem v červnu 2010 přijel do „mého“ domova, dalo mi spoustu práce poznat všechna zákoutí bytu i zahrádky. Na zahrádku jsem chodil dost často, protože jsem se tam učil dělat loužičky a bobany. Bylo to fajn, protože jsem vždycky za to dostal mňamku. Jediné, co se mi nelíbilo, když jsem zůstal doma sám, tak jsem se někdy dost nudil. Měl jsem tam spoustu hraček, kostiček, ale furt to nebylo ono. Tak jsem si postupem času začal hledat hračky sám. Nabíječka od telefonu se mi hrozně moc líbila, třeba s tou jsem si vyhrál celou dobu, co moji páníci byli pryč. Nebo toaletní papír, to byla bezva hračka. Docela hezky jsem si rozkousal i paměťovou kartu do foťáku, až jsem ji málem i spolkl.
Po nějaké době se začala plánovat naše první společná dovolená. Dostal jsem nové červené kšíry, ale když jsem vlezl do vody, tak jsem z nich byl celý růžový. Brzy jsem dostal další. Potom jsem dostal velký surf, abych měl na čem odpočívat. Vozil jsem se celou dovolenou na lodičce, občas jsem zkusil rozhýbat tělo ve vodě, ale pak mi byla zima, proto jsem se tomu radši vyhýbal. Jako další šikovný dárek jsem dostal pláštěnku, která byla moc fajn. No, dovolená byla namáhavá, takže jsem dost často spinkal u páníka na klíně.
Během prázdnin jsem poznal spoustu nových míst a hlavně kamarádů. Babiččin černý pudlík, který na mě furt jen vrčel, si na mě postupně zvykl, ale já se mu radši stále vyhýbal. Začal jsem se častěji navštěvovat se ségrou Bibinkou, kterou mám moc rád a hlavně se spolu vyblbneme. Běháme a lítáme tak, že na mě pak nesmí ani nikdo promluvit, jak jsem unavený. Moji páníčkové a panička Bibinky- Lucka, nás každou chvíli okřikují, ale my, když jsme spolu, tak prostě neslyšíme !!!
Bibinka má doma našeho společného taťku Coudyho a velkého zrzáče Dastyho. Toho jsem se teda pěkně bál, ale Coudy i Dasty mě moc hezky vzali mezi sebe. Když řádíme, je to fuška.
Když přijede Lucka s Bibi, Coudym a Dastym, tak mám velkou radost a moc si jich užívám. Jednou ale přišla Lucka bez mých kamarádů. Nechápal jsem a bylo mi to líto.
Postavila mě na stůl, na který normálně nemůžu a začala mě škubat. Jéééé, to se mi nelíbilo. Tahalo to, nohy mě už neposlouchaly, chtěl jsem si sednout, ale Lucka mě vždycky zvedla a musel jsem stát. U toho škubání mi furt říkala, „ drž!! musíš bejt přece hezkej na výstavu!!!.“ To jsem vůbec nevěděl, co tím myslí. Za pár dní jsem to pochopil, jeli jsme na moji první klubovou výstavu psů do Lysé nad Labem, kde jsem vyhrál a odnesl si spolu s krásným pohárem i hodně dobrot a nových hraček. To jsem si opravdu pořádně užíval.
Na další výlety jsme jezdili třeba k rybníku, kde jsem lítal a hlavně si užíval písku. Ten úplně miluju. Rochním se v něm, vrtím se na zádech a dokud ho nemám úplně všude, tak z něho nevylezu.
Občas jsme naskočili do auta a jeli někam na výlet. Já v autě hned usínám, ale jak auto zastaví, odepnou se pásy a moje kšíry, už vím, že někam půjdeme. A že to někdy je pěkně dlouhá štreka.
Když nikam nejdeme a zůstaneme doma, tak si doma s paničkou hrajeme a cvičíme s clikrem.Poprvé nám ho ukázala Lucka a mě to stejně jako Bibinku začalo bavit. Cvičení mě baví, ale přijít někdy na to, co vlastně po mě panička chce, je docela oříšek.
Když jsem ale jednou vyšel ven, na čumák a kožich mě začalo padat něco bílého a strašně to záblo. Nejdřív jsem jen stál a pak jsem teda pomalinku a nejistě vyzkoušel, co to je.
Byl to prý sníh. Samozřejmě, že jsem hned vyzkoušel, jestli se to dá jíst. Nedalo!!! Tak proč to napadlo???? No za pár dní, toho bylo všude ještě víc a víc. Dostal jsem teploučký obleček, ve kterém jsem neuměl nejdřív chodit, ale bylo mi teplo, tak jsem se to radši rychle naučil. A pak mi ten sníh už tolik nevadil, tak jsem v něm začal i dovádět. Můj páník semnou běhal ve sněhu a závějích a strašně jsme si to užívali. Dokonce jsem zjistil, že kouličku, kterou udělal, jsem zvládl i chytit. Když se leskla silnice a byl na ní led, neuměl jsem zastavit, kde jsem chtěl.
Když jednou přišla Lucka s rodinkou na návštěvu, obdivovala můj obleček. Za chvilku jsme naskočili všichni do auta a jelo se nakupovat. Když jsme pak všichni vyběhli ven, byli jsme k nerozeznání.
Pod Vánočním stromečkem, který jsem viděl taky poprvé, jsem si vyčmuchal spoustu hraček a kostiček, které jsem si pak pořádně poschovával, aby mi je nikdo nenašel. Jeden den, jsem dostal strašlivou chuť na cukroví, kterého bylo všude moc a moc, ale protože na stůl nemůžu, tak jsem si ho našel jinde. Byl jsem šikovný, protože jsem ho vyčmuchal, když bylo zabalené v alobalu, tak jsem se do něho pustil s ohromnou chutí, ale co se nestalo? Jak jsem spěchal, tak jsem to sežral i s ním. Jééé, to mě bolelo to moje hranaté bříško a bylo mi hrozně špatně. Jen jsem ležel, pořádně se nemohl hýbat a každou chvilku ze mě odněkud vypadl alobal s cukrovím, takže tato akce se mi moc nevyplatila.
Po pár dnech jsem už zase byl v pohodě a do Nového roku si dal předsevzetí, že na cukroví už ani nepomyslím. Myslím tím, jen to vánoční vykrajované cukroví, protože babiččiným dobrotám neodolám nikdy.